Lišáček

Pairing: Myiazaki x Kou

Těšit se můžete na: Yaoi

Anotace: Zdravím miláčci. Dnes jsem docela aktivní.... tak jsem vám dopsala po straaaaaašně dlouhé době nový dílek P-E-T-S. Jak již napovídá název, bude o nebohém lišáčkovi, kterého přejede auto. Ujme se jej veterinář. Oba si na sebe tak nějak zvyknou. Jenže lišáček Kou je přece jen šelma, která patří do lesa. Myiazaki se smiřuje s tím, že jej musí navrátit přírodě, z čehož má Kou strach. Tak nějak se zamiloval do svého zachránce. No a magický úplněk jej zachrání od toho, čeho se od začátku tak moc bál.

Příště nejspíš bude další dílek o zlaté rybce.... Kdosi si přál, abych něco na zlatou rybku v P-E-T-S napsala. Mně to přijde jako pěkný nápad ;). Na lištičku jsem ale chtěla napsat už dlouho, tak jsem jí... teda mu... dala přednost.

Přeji hezké počtení.

A kdyby se náhodou někdo místo lišky, objevilo slovo vlk/vlček, tak si toho nevšímejte. Párkrát už jsem to tak začla psát a naštěstí přepsala včas... ale říkám, kdyby náhodou *Neko je nějak moc vlky poslední dobou posedlá* :D

Mimochodem chtěl by si ještě někdo vybrat zvířátko???? Má někdo nějaký originální nápad, co tu ještě nebyl??? :) Všechno, co vás napadne, pište. Ráda se vám pokusím vyhovět :)

Našel toho chudáčka ležet uprostřed silnice před asi čtrnácti dny. Byl to nebohý polární lišáček, kterého srazilo auto. Jako veterinář měl povinnost se o něj postarat. V práci jej mít nemohl, tak si ho vzal domů, kde mu udělal pelíšek z dek a polštářů. Naštěstí se tomu malému tvorečkovi témeř nic nestalo.Pochroumaná končetina se rychle uzdravila. Jenže problém byl takový, že se lišáčkovi od mladého krásného veterináře nechtělo. Občas to vypadalo, jako by si ho ochočil. Když se vracel z práce, už na něj čekal a když ho uviděl, jak vcházel do dveří, radostně vrtěl ocasem jako nějaký ratlík z ulice. Otíral se mu o nohy, když za ním přišel. Moc nechápal, kde se to v divoké šelmě vzalo. Ptal se sám sebe, jestli nebylo špatně, že si je vzal domů. Neměl to srdce jej nechat ležet na silnici, když tam tak viděl.

"Ahoj zlato...." usmál se. Odložil si věci. Klekl si k němu. Pohladil toho nádherného miláčka po hlavě.

"Jak si se měl miláčku?" optal se jej, jako by čekal odpověď. Tím, jak se hezky mazlil mu říkal, jak moc mu bylo smutno.

"Kou.... ty jsi takový miláček." usmál se. Povalil ho na záda a jemně drbal na bříšku. Dával pozor, aby mu neublížil. Lišáček se velice rád nechával zahrnovat jeho něžnými doteky. Přál si, aby mohl být navždycky jenom s ním v jeho domě než tam venku v lese v kruté přírodě, která si vybírala ne vždy férově. Přežívali jen krutí silní jedinci a on nebyl jedním z nich. Bál se okamžiku, kdy mu řekne, že je naprosto zdravý , odveze ho někam do lesa a on ho už nikdy neuvidí.

"Nemáš hlad? Od rána si nic nejedl....." on se k němu choval jako k člověku, tedy jako k sobě rovnému. Vždycky si přál mazlíčka, kterého i přesto, že byl veterinářem, nikdy neměl. Nepředstavoval si, že by doma někdy mohl mít ochočenou lišku. Představa, že by jej měl vrátit zpět matičce přírodě, se mu nelíbila ale nechtěl, nesměl jej držet u sebe doma. Patřil přece do přírody a čím déle u něj byl, tím víc si zvykal na jeho péči, ztrácel své živočišné instinkty, což bylo špatně. Co měl ale Koua, netrápily jej pocity osamění. Neměl úzkosti a vždy, když byl nervózní, dokázal jej rozveselit. Miloval mazlení se s ním. Nepotřeboval k tomu druhého člověka. To že byl ve svých třiceti ještě nezadaný, jej nijak netrápilo. Neměl na partnery štěstí a lidem se vyhýbal. Proto se raději obklopoval zvířátky, která mu byla vděčná za jeho pomoc, kterou potřebovali mnohdy kvůli jejich nezodpovědným páníčků. Před i během Vánoc měl na klinice spoustu pejsků přiotrávených vánočním cukrovím nebo mu nějaký útulek přivedl týrané zvířátko, bez jehož pomoci by nepřežilo. Bylo mu těch zlatíček tak líto.

Kou za ním ťapkal do kuchyně, kde pro něj i pro sebe nachystal jídlo. Příprava mu trvala tak hodinu. Oba byli hladoví a tak se těšili na teplé antivegetariánské jídlo, pořádného kusu masa a pečených brambor, které měli oba rádi. Myiazaki se snažil vždy vařit tak, aby v jídle nebylo pro Koua nebezpečné koření, které neměl rád. Byl toho názoru, že jídlo by se nemělo tolik dochucovat a bylo mnohem lepší, než když tam někdo naházel tunu soli a dalšího koření. Držel se přírodních receptů, kterými se nezavděčil jen sobě.

"Kou... pojď se mnou do obýváku, najíme se." řekl, když jídlo bylo hotové na talíří a v misce. Kaoru jej následoval. Uvelebil se vedle něj na zemi. Myazaki nikdy neseděl u stolu, nebylo by to podle něj hezké vůči lišáčkovi, který nemohl u stolu sedět. Tak jedli spolu.

Po večeři společně seděli u televize. Myiazaki byl zabalený do deky. Kou seděl vedle něj. Koukali na nějaký dokument o zvířatech. Lišáček tomu nevěnoval moc pozornost. Nějaká příroda ho nezajímala. Proč taky, když měl svého drahého přítele, ke kterému se mohl přitulit? To Myiazaki ten dokument očima přímo hltal, jako kdyby před asi půl hodinou nepovečeřel, ale nezapomínal se věnovat lišáčkovi, kterého hladil po zádech, mezi ušima nebo pod krkem.

"Ach můj milý Kou.... už je na čase vrátit tě do volné přírody, aby si nezapomněl vše, co tě za tu dobu matička příroda naučila...." řekl z ničeho nic, když se tam objevila nějaká liška, která zrovna ulovila zajíce. Kou se najednou naježil. Zvedl k němu hlavu. Měl ve své liščí tváři výraz, jako by se mračil. Zavrčel na něj a utekl od něj.

"Kou!" okamžitě se vyhrabal z deky. Šel za ním. Jenže kou se schoulil pod schody vedle botníku a když se k němu Myiazaki přiblížil, zle na něj vrčel. Ten se celý nešťastný vrátil do obýváku. Ulehl na gauč, kde se přikryl dekou. Dál už televizi nesledoval. Vypnul ji a asi půl hodiny hleděl do stropu. Přemýšlel nad tím, jestli nedělá špatně, že ho u sebe ještě má. Ale když on ho měl tak moc rád. Jako by snad byl do toho tvora zamilovaný. Proudy myšlěnek byly tak silné, že jej zcela vyčerpaly a on usnul.

Ležel v koutě pod schody. Chvěl se. Šíleně se bál toho, že jej vyžene, že už zůstane navždycky bez něj. Copak on sám někde v temném lese? Nejspíš by už ani nebyl schopný ulovit ani toho zajíce nebo cokoliv jiného. Hleděl do okna na stříbrný měsíc, který jako slunce ozařoval celé širé okolí a jeho svit pronikal tam, kam se nedostalo ani zlaté slunce.

Byla to nejspíš jeho poslední noc, kterou stráví sám bez něj. Jeho němá tvář prosila o to, aby s ním mohl zůstat, aby si to nakonec přece jen rozmyslel a nechal si ho tam. Potřeboval ho! Doufal, že mu něco nakonec přece jen pomůže.

Očka se mu pomalu zavírala únavou, když v tom jej ozářilo z ničeho nic světlo zvenčí. Byl to on, magický úplněk, o jehož moci se povídalo už od pradávna všelicos. Několik minut neviděl vůbec nic, dokud bílé světlo neustoupilo a nakonec zmizelo úplně.

"Co to sakra bylo?" optal se sám sebe. Pak se mu málem zastavilo srdce. Co se to vydralo za zvuky z jeho hrdla a pak.... pomalu zjišťoval, že místo tlapek má ruce a na každé pět prstů, jako měl Myiazaki. Postavit se zvládl na dvě zadní. Veškerá jeho srst, co pokrývala jeho tělo zmizela. Jediné, co zůstalo chlupaté, byla jeho ouška a ocas. Na hlavě měl místo srsti cosi jemnějšího, než byly jeho chlupy. Nakonec zjistil, že i jeho rozkrok vypadal jinak, než byl zvyklý.... a na to, že by se jen tak sklonil, olízal si ho, aby se očistil, mohl zapomenout. Celkově mu toho jeho tělesná stavba nedovolovala mnoho. Celý se prohlédl, když uviděl svůj odraz v zrcadle na chodbě. Vypadal..... jako Myiazaki. Pak ho napadlo, že by ho jeho proměna mohla přesvědčit, aby si jej doma nechal napořád. Ťapkal do obýváku po čtyřech, jelikož byl tak zvyklý chodit a nějak si neuvědomil, že teď umí chodit po dvou. Chůze byla takto velice namáhavá. Tam jej spatřil, jak spal rozvalený na gauči. Nejdřív si říkal, jestli by jej neměl raději nechat spát. Jenže by do rána nevydržel.

"Myiazaki!" vyskočil na gauč. Samozřejmě že skočil přímo na něj. Jazykem mu olízal obličej jako každé ráno, kdy jej budil.

"Co to..." pomalu otevřel oči. Několikrát zamrkal, než obraz před sebou zaostřil. Když před sebou uviděl mladíka s bílými vlasy, zarazil se. Chtěl už začít panikařit, když v tom na něj Kou promluvil.

"Myiazaki necháš si mě tu, když jsem teď jako ty?" optal se jej s prosebným pohledem ve tváři.

"Cože? Kou?" takhle na něj mohl koukat jenom on. A ty oči..... Nevěřil tomu, že byl vzhůru. Chvíli na něj jen koukal, než byl schopen něco říct.

"Kdo asi jiný?" usmál se. "Takže si mě necháš?" optal se ho znova.

"Já no.... totiž....." nevěděl, co říct. Stále byl zmatený, ale když viděl jeho výraz, tak mu nemohl říct ne.

"Jak bych tě mohl vyhnat? Možná, že jsi jenom sen.... možná, že se stal nějaký zázrak.... Abych pravdu řekl, nikdy jsem tě nechtěl vracet zpátky do volné přírody..... ale nechtěl jsem tě tu týrat bez možnosti volně běhat venku...." vysvětloval.

"Myiazaki.... Já chtěl zůstat s tebou. Nechci se vracet.... Já..... prostě.... jsem na tobě moc závislý. A když se k tobě přiblížím, mé lišcí srdce se prostě rozbuší... Nedokážu si představit, že bych byl bez tebe a už tě nemohl vidět..." nevěděl, co znamenají ty pocity, které se jej zmocňovali. Miloval ho. To bylo to správné slovo.... láska.

"Kou...." usmál se. Přivinul jej láskyplně k sobě.

"Myiazaki...." natiskl se na něj. Jeho tělo potřebovalo cítit to staršího muže. Bránilo mu v tom však jeho oblečení. Stejně jako lidé, tak i zvířata dospívají. Hormony se v nich bouří. A teď když se více než jen podobal člověku, jeho tělo pracovalo stejně. Při tom jejich muchlování, mazlení a tulení, se v něm cosi probudilo. A nejen v něm.... Samozřejmě Myiazaki pocítil touhy. Tak dlouho už nikoho neměl. Žil sám do doby, než měl lišáčka a to byla teda dlouhá doba. Na to, že tuhle jeho lidskou podobu znal jen chvíli, se to v něm rychle vzbouřilo. I když teď by mohl vypadat jako pedofil, když klučina, který se k němu lísal, vypadal tak na patnáct, šestnáct let.... a kolik bylo ve srovnání s ním jemu??? Lišáček se nad tím nijak nezamíšlel. Před sebou viděl nádherného muže, ke kterému choval ony hluboké city.

"Kou...." řekl něžně jeho jméno. Přitáhl si bělovlasého chlapce blíže. Chytil jej za bradičku a pomalu si jej přitáhl k polibku. Kou netušil, co to s ním vlastně dělal. Když se však jejich rty střetly v polibku, cítil velice zvláštní, příjemné pocity, které rozechvívaly celé jeho tělo. Měl husí kůži z těch něžných polibků, které se s každou další minutou stávaly vášnivějšími. Myiazaki se lišáčka dotýkal po celém těle. Hladil jej. Choval se k němu, jako by byli již nějakou dobu milenci. Neostýchal se. Lišáček mu nijak nedával najevo, že by se mu to, jak se ho dotýkal, nelíbilo.... spíše naopak. Vydával takové podivné liščí spokojené zvuky. Mezi jeho nožkama se cosi rýsovalo. Lišáček byl vzrušený. Myiazaki byl na tom stejně. Ve všem tom laskání a něžných dotecích povalil Koua pod sebe na gauč. Svlékl se, aby se mohl svým horkým tělem natisknout na to bělovláskovo. Po té se na něj natiskl. Když se o sebe jejich těla otřela, oba slastně vzdychli. Starší již dál nehodlal předehru protahovat. Sklonil se k jeho zadečku, jazykem olízal lišáčkův vstup, aby jej navlhčil. Jiný lubrikant než své sliny použít nemohl. Sex dlouho neměl, tak nic podbného nepotřeboval. Aby pro lišáčka byla i příprava příjemná, po tě, co podráždil jeho otvor jazykem, naslinil si i prsty. Opět se na něj natisknul. Jedním prstem si pomalu pohrával s chlapcovým vstupem, než do něj pomalinku se vší nějou vnikl. Lišáček byl uvolněný. Nasliněný prst do něj pomalu lehce vklouznul. Stažení těla okolo prstu nebylo až tak pevné. Pomalu jím phyboval, jakmile se ujistil, že může pokračovat. Kou chtěl ale víc než jen prst. Vybízel se mu, dával Myiazakimu to, že chce víc. Nechtěl na něj spěchat, aby mu neublížil. Byl přesvědčený, že tohle bylo jeho poprvvé a taky že bylo. Pomalu přidal druhý a třetí prst. Až když do něj zasunul i poslední článek třetího prstu, byl mu ochoten dát to, co chtěl.

"Roztáhni nožky...." zavrněl tiše do jeho liščího ouška. Po té jej olízl. Kou poslechl. Roztáhl nožky pěkně od sebe. Tak moc ho chtěl. Myazaki uchopil svůj úd. Nasměřoval jej ke vstupu svého liščího miláčka. Pomalu do něj vnikl. Odezvou mu byl hlasitý slastný sten. Svaly okolo jeho údu se stáhly. Koua to trochu bolelo. Byl to nezvyklý pocit. Ale slast všechny negativní pocity po chvíli zcela přebila. A sám se vybídnul boky, aby dostal víc.

"Tak chtivý lišáček..." pousmál se. Začal se v něm pomalu a stejně tak i něžně pohybovat. Nitro se jeho přírazům poddalo, zcela se uvolnilo. Na obou bylo vidět, jak si jejich milování užívali. Myiazaki přidával na tempu. Přirážel rychleji a hlouběji do těla liščátka, které se mu zcela poddávalo. Mladík jej pevně objal okolo krku. Zaryl své drápky do jeho zad. Nožkama jej objal okolo boků. Dovolil mu tak dostat se ještě hlouběji a otřít se o tu citlivou malou uzlinku uvnitř jeho těla. Což na liščátko bylo již moc. Až neuvěřitelně rychle se přiblížil k oné hranici k jejíž překročení vedlo jen několik málo pohybů staršího. Po chvíli se prohnul oproti jeho tělu. Uvnitř se až nesnesitelně stáhl.

"My....Myia...za...ki!!!!!" s hlasitými steny vyvrcholil. Potřísnil bříško milenci svým spermatem. Ani on již více nevydržel. Stažení svalů Koua jej dohnalo k vrcholu. Zaplnil jeho útroby svým spermatem, které z něj v malých pramíncích vytékalo. Vydýchali se. Nechali doznít i poslední slastné pocity. Myiazaki vystoupil z toho drobného tělíčka, které leželo pod ním zmožené a zcela vyčerpané slastí. Ulehl vedle něj. Oba přikryl dekou. Kou si lehl na staršího hruď. Tlapkama jej objal okolo krku. Myiazaki jej hladil, dokud oba neusnuli.

Ráno je oba čekal šok. Malý sladký Kou byl opět zpátky ve své liščí podobě. Byl to snad jen sen? Tomu nevěřil. Důkazy mluvily až moc jasně. Myiazaki ležel nahý pod lišáčkem, který ležel na jeho hrudi a koukal na něj. Na obou jejich tělíčkách byly jasné známky toho, že spolu měli sex. Starší měl celé ulepené bříško a lišáček měl slepenou srst na bříšku a okolo zadečku. Ani jeden z nich nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Nechápali to. Důležité bylo to, že zůstali spolu. Lišáček byl šťastný a pravidelně každý měsíc se z něj stával skvělý milenec a mimo úplněk byl dobrým přítelem a chlupatou antistresovou koulí, která tu vždy pro svého drahého veterináře byla a on tu byl pro něj.