Mikhailovo oko

Pairing: Mikhailovo oko x Teito
Těšit se můžete na: Yaoi

Anotace: Tak dnes vám sem dám povídku, ke které mě inspiroval jeden obrázek, který jsem kdesi nedávno našla. Byl to obrázek Teita a Mikhailova oka, které se po něm plazilo jako jeho rudooké já.  Ti co máte rádi 07 Ghost, tak si povídku přečtěte. Myslím, že není zase tak špatná :D Hezké počtení přeji!!!

Moc dobře si nepamatoval, co se vlastně stalo před tím, než se mu zatmělo. Takhle to bylo vždycky, když se uvolnila síla Mikhailova oka, když jej něco ohrožovalo. Povinností Mikhailova oka bylo chránit jeho pána, tělo, do kterého bylo kdysi dávno vloženo. Ale teď to bylo něco úplně jiného. Po zásahu do hnědovláskova těla, kdy do něj pronikla temná magie a snažila se jej zmocnit, muselo být oko vyjmuto, aby byl zachráněn. Oka se zmocnil Ayanami, se kterým pak bojoval a nakonec jej porazil sám pomocí vlastní síly a oko mu pak bylo sebráno. Vzal si jej zpátky. Ale už nemohlo být zpátky do jeho těla vráceno. Stala se s ním taková zvláštní věc. Mikhailovo oko původně vypadalo jako drahý kámen rudé barvy zbroušený do kulata..... jako větší skleněná kulička, se kterými si hrály malé děti. Nyní stál Teito Klein tváří v tvář sám sobě. Jako by se díval do zrcadla. Chlapec stojící před ním vypadal na chlup stejně. Jen jeho oči na místo zeleně zářily rudě, což zcela změnilo jeho zjev ze sladkého roztomilého kluka na malého sexy ďáblíka, jehož oči se nebezpečně leskly a říkaly, že on není Teito, i když tak vypadá.
„Ty jsi Mikhailovo oko???“ optal se jej zcela zmaten. Pomalu se začal sbírat. I když to, na čem stál, sotva mohlo připomínat zemi. Jako by byl uvězněn v temnotě.
„Ano.... Já jsem Mikhailovo oko.....“ odpověděl chlapec hlasem, který se také od toho Teitova velice lišil.
„Jakto, že tě teď můžu vidět?“ nikdy dřív mu to umožněno nebylo, tedy pokud zrovna při boji nevystoupilo částečně z jeho ruky, ale ani to si nikdy dobře nevybavil. Poprvé jej vyděl, když bylo zcela vyjmuto a ukradeno bělovlasým mužem, který byl příčinou smrti jeho drahého přítele Mikageho.
„Po té, co jsem byl vyjmut z vašeho těla a ruce nehodné toho, aby se mě dotkly a zmocnily se mě, jsem se zhmotnil, abych vás mohl chránit i přes to, že se již nemůžu vrátit do vašeho těla, splynout s vámi tak, jak tomu bylo kdysi.“ odpověděl.
„Takže.... To už takhle se mnou zůstaneš napořád?“ optal se jej.
„Už napořád.... a nenechám nikoho, aby nás od sebe odloučil.“ myslel to zcela vážně. Jako by mu snad Teito patřil. V podstatě oni patřili k sobě. Už jim to tak bylo předurčeno. Oko Mikhaila mělo chránit prince království Raggs, dokud se jako právoplatný dědic neujme vlády a nedosedne na svůj trůn.
„Já tomu stále nerozumím...“ udiveně na něj hleděl. Jeho hlavinka byla v poslední době vším tím, co se dělo v minulosti a přítomnosti tak zahlcená, že už toho na něj bylo opravdu mnoho. Nedokázal to všechno, co se na něj nahromadilo, zpracovat jako normální vjemy a zamýšlení se nad takovýmito věcmi jej strašlivě vyčerpávalo. I když spal, neměl chvíli klidu. Jeho podvědomí a sny mu otvíraly bránu, díky které nahlížel do toho, co se dělo kdysi dávno, na co zapomněl, protože musel, aby se zachránil. Už byl čas, aby se probudil a dostalo se mu odpovědí na všechny jeho otázky.
„Jste prostě můj Teito Kleine.....a já jsem váš....“ zavrněl. Naklonil se k němu. Jejich tváře i těla dělilo sotva pár centimetrů. Ano mladík s hnědými vlasy a rudýma očima byl částečně i klíčem, součást jeho minulosti, která mu leccos mohla říct.
„P...počkat co... co to... děláš?!“ jeho druhé já se k němu naklonila ještě blíže. Stačil jen jeden jediný pohyb a jejich rty se mohly vzájemně dotknout. Temnota, která se částečně zmocňovala oka Mikhailova, v něm vzbuzovala chtíč, touhu po onom drobném mladíkovi, jako jehož ochrana měl sloužit. Rudooký mladík neodolal vpil se do rtů Teita, kterého stáhnul pod sebe. Vpíjel se do jeho úst. Jazýčkem se probojovával skrz hradbu jeho zoubků. Teito jejich stisk nechtěl povolit. Snažil se chlapce odstrčit, ale jeho touha byla silnější než Teitova stnaha jej od sebe odtrhnout. Aby Teita uvolnil, rozběhl se ručkou po jeho těle. Rozhalil jeho svrchní vrstvu oblečení. Pohladil jej po bříšku a pak se vydal výše k jedné z jeho bradavek, kterou polaskal bříšky prstů. Z Teitova hrdla unikl slastný sten. Rtíky měl pootevřené, čehož využil mladíček opečovávající Teita. Proniknul jazýčkem do Teitových horkých úst. Otřel se jím o ten jeho. Oba se zachvěli po té, co se jejich jazyky o sebe otřely. Mikhailovo oko byl už od začátku dominantnější z nich. Dával to dostatečně najevo. Teitovu bradavku laskal, dokud neztvrdla. Po té laskal i druhou. Bradavky nebyly tím jediným, co na Teitově tělíčku ztvrdlo. Oba cítili, jak tvrdnou i oba jejich rozkroky. Teita vzrušovala péče chlapce nad ním. Jeho vzrušoval pohled na to, co Teitovi způsoboval.
„Aaaah.... p... prosím.... nech....“ Teito se pokusil o vzdor. Věděl, že mu nejspíš nebude k ničemu. Krom toho bylo již pozdě na to, aby přestali. Jenže se bál. Bál se toho, k čemu všechny doteky, kterými byl zahrnován, vedly. Ne, nevedlo to k jeho poprvé. On již své první zkušenosti za sobou měl. Jeho prvním milencem byl Mikage. Byl pro něj mnohem víc než jen nejlepším přítelem a právě proto jej jeho ztráta tak moc zabolela a bolela stále i přesto, že se převtělil do toho rozkošného oživlého plyšáka, za kterého byl velice vděčný. Vyspali se spolu tenkrát na vojenské akademii. Byla to jejich poslední noc tam, i když to ani jeden z nich netušil. Byla tak nádherná. Mikage byl něžným milencem. Po té, co jej ztratil, pokusil se najít útěchu v biskupovi Frauovi, se kterým jen zdánlivě měli špatný vztah. Ve skutečnosti to bylo právě naopak. Nechápal, jak mohl být zrovna on biskupem. Porušoval snad všechna přikázání. Celibát porušil nejednou s ním. Byl tak strašlivě něžný, stejně jako Teito. Ale nahradit mu ho nedokázal. Pak se tu objevil Hakuren, nádherný blonďatý mladík, který mu také vzal kus jeho již tak rozlámaného srdce. I jemu dovolil, aby si jej přivlastnil.
Teď to však bylo naprosto jiné. Ne že by důvodem bylo to, že ten, kdo se jej zmocňoval, neměl blonďaté vlasy. Připadal si, jako by měl mít sex sám se sebou. Už jen ta představa na něj působila velice děsivě. Jenže některé představy jako ta jeho se mnohdy stávaly skutečností. Mikhailovo oko bylo dychtivé přivlastnit si tělíčko chlapce, kterého mělo ochraňovat. Byl tak nádherný, tak křehký a jeho kůže byla tak nádherně jemná, krásně voněl..... jen si jej vzít.
Zbavil jej oblečení úplně, po té i sebe. Jakmile byli oba nazí, natiskl se na jeho tělíčko. Lísal se k němu. Jak se o sebe otírali, dotýkaly se vzájemně i jejich vzrušená můžství. Byl to tak nádherný pocit, díky kterému se Teito uvolnil. Nebránil se. Sám sobě se divil, ale ty doteky se mu líbily. Oko Mikhailovo vědělo, co se Teitovi líbí. Přece jen celou tu dobu, co on si s někým užíval, byl s ním.... tedy v něm jako jeho součást.
Navlhčil si prsty, aby to Teita nebolelo. Nechtěl mu ublížit. Jedním pomalu proniknul do jeho těla. Byl tak něžný. Taky že to Teita nebolelo, jak byl něžný. Možná už jen díky jeho vzhledu... těch až démonických očí by si mnozí mysleli, že by mohl Teitovi ublížit... ale on tu byl proto, aby jej chránil a chtěl se s ním pomazlit tak, jak to viděl u Mikageho, Fraua a Hakurena.

Teito se uvolnil nechal do sebe proniknout druhý i třetí prst. Zrychleně dýchal. Vzdychal tiše Mikhailovu oku do ouška. Když si jeho dominantnější já řeklo, že je již dostatečně připravený, vyklouzl z jeho tělíčka prsty. Nasměřoval svůj úd k jeho vstupu a pomalu se vší něhou do něj vniknul. Oba slastně zavzdychali. Dali si chvíli na zvyknutí, než se v něm Mikhailovo oko začal v pomalém tempu pohybovat. Teito jej objal okolo krčku. Pokrčil nožky. Užíval si ty pocity, které mu způsoboval. Chvěl se. Cítil, že již moc nevydrží. Mikhailovo oko na tom bylo stejně jako on. Přidal na tempu. Přirážel rychleji a rychleji do jeho uzoučkého nitra, které se kolem něj s blížícím orgasmem stahovalo.
„Ah....já... já už víc... ne ...nemůžu... já už.... Aaaaaaaah!“ Teito hlasitě zasténal. Víc se uvnitř stáhl. Vyvrcholil. Potřísnil svým spermatem své bríško i bříško Mikhailova oka. I on po chvíli podlehl slasti, kterou mu způsobilo sevření Teitových svalů.
„T..Teito!“ zasténal chlapcovo jméno. Prohnul se pod návalem slasti oproti jeho tělíčku. Jeho nitro zaplnil svým spermatem, který z Teitova nitra vytékal v malých pramíncích. Vydýchávali se. Mikhailovo oko vystoupilo z tělíčka pod sebou. Natiskl se na něj. Nejraději by tak zůstal napořád objímán svým drahým pánem.
„Už nikoho nenechte, aby nás od sebe odloučil....“ byla to tichá prozba, která dolehla k Teitovým uším. Usmál se. Pohladíl oko Mikhailovo po vlasech.
„Neměj strach... Už nenechám nikoho, aby mi tě sebral a přivlastnil si tě.“ usmál se a vtiskl mu něžný polibek do vlasů. Byl jeho. Hodlal jej chránit stejně tak, jak se rozhodl chránit Hakurena, když nedokázal ochránit Mikageho.