Chci tě, dostanu tě!

Pairing: Toshiro x Masahiro

Těšit se můžete na: Yaoi, lehce dojemnou story dvou chlapců a jedné malé divky

Tak tohle je Toshiro :) Postava Miru....... 

A tenhle pěkný chlapec... tak ten je můj... teda v povídce. Jmenuje se Masahiro.

Anotace: Takže tohle je kapitolovka psaná v češtině a slovenštině, kterou spolu stále píšeme s Miru. Je to delší povídka, ze které udělám kapitolovku, jelikož se na blog celá nevleze. Myslím, že je celkem povedená, i když je to naše první dílko a je psaná pro mě jiným způsobem, než jsem zvyklá :D Ale šíleně mě to baví :3

Něco málo o ději: Je o dvou chlapcích, kteří na sebe jednou náhodou v noci narazí v baru. Masahiro pátrá po někom, s kým by si užil.... ale zároveň po někom, kdo by to s ním myslel vážně, jelikož všichni, kteří mu kdy vlezly do postele, ho hned nechali nebo využívali. Pak tam narazí na Toshira, který ve svém pracovním oblečení stojí za barem.... ani on to nemá v životě jednoduché. Jeho matka je prostitutka, otec alkoholik, který jeho i matku mlátí. Má také mladší nemocnou sestřičku, se kterou později uteče. Ujme se jich právě Masahiro, se kterým se Toshiro potkal v baru, kde poprvé viděl i jeho sestřičku. Tam se stal takový menší "incident" po kterém je pozval na oběd. Jelikož nemají kam jít, požádá jej Toshiro o nocleh, než si sami něco najdou. Masahiro do Toshiho zamilovaný už od začátku jeho žádost přijme. Co od něj za svou laskavost bude chtít???? Lásku, o kterou sám musí bojovat a ukázat Toshirovi, že o něj opravdu stojí. Tak si povídku užijte. Hezké počtení přeji :)

A chybky v textu ignorujte.... je tam asi nejspíš spoustu mých překlepů, které se později budu snažit napravit xD

Toshiro

Bol ďalší večer keď som ako každý iný vyrazil do práce na sebe som mal svoje oblúbene obťiahnuté nohavice čierne a červenú košelu. S rukami vo vreckách som kráčal s pohladom do zeme utápajúc sa v žiali do práce, ktorá ma ani nebavila byť pri tých perverzných starcoch.

Masahiro

Konečně pátek!!! Byl jsem velice vyčerpán po celém tom týdnu. Další semestr se blížil. Čekaly mě ne zrovna jednoduché zkoušky a dodělávání prací, které jsem měl zadané. S tátou to taky nebylo nejjednodušší. Co jsem oslavil své osmnácté narozeniny, aktivně mě zapojoval do chodu své a v budoucnu i mé firmy. Bylo toho moc na kluka, který stále ještě rozdýchával pubertu. Potřeboval jsem si oddechnout, vyhodit si z kopýtka. Mé srdce a nejen ono toužilo po pozornosti nějakého mladého pohledného a přítulného tvora. Společnost na večer jsem neměl. Řekl jsem si, že si zajdu do nějakého baru a tam se pokusím někoho sbalit. V mém případě to nebylo nic až tak těžkého. Usedl jsem k baru, po té, co jsem si odložil a čekal, až mě někdo obslouží.

"Co si dáte k pití?" oslovil mě číšník, který docupital k mojí maličkosti. Neotočil jsem se k němu. Rozhlížel jsem se očkem po baru s záměrem najít si svou oběť."Dám si martiny...." řekl jsem. Číšník kývnul, zapsal objednávku na lístek, který pře de mě položil a po té mi nalil to, co jsem si přál. Když jsem se otočil k němu, spatřil jsem drobného krásného chlapce. Řekl jsem si, že musí být můj!
Chvíli jsem si jej nenápadně oťukávat, abych si o něm něco málo zjistil. Nakonec jsem ale uznal, i když byl ten klučina hezký, že to není kluk pro mě. Nebudu vysvětlovat, proč jsem dospěl k tomu názoru. Myslím, že to není až tak podstatné. Objednal jsem si tedy další pití. Chtěl jsem se uvolnit, ale zůstat střízlivý s alkoholem nezakalenou myslí. Když už jsem to vzdával, říkal si, že už zde nemůže být nikdo pro mě. A pak jsem zbystřil mladíka za barem, který na mě zvědavě pokukoval. Když jsem se na něj podíval, chvíli na mě hleděl, pousmál se a pak se ke mně otočil zády. Jestli jsem před tím řekl o tom klučinovi, že musí být můj, tak s tímhle jsem si byl jistý, že můj bude. Zkoumavě jsem si jej prohlížel. Jeho drobné tělo bylo naprosto dokonalé bez chybičky. Tušil jsem, že nejspíše nebude lehké jej dostat, ale měl jsem více než jen pocit, že on za to stál.
"Oniiii-chaaaaaaaaaaan!!!" volala malá drobná holčička. Klučina se zastavil, otočil se. Podle jeho pohledu jsem poznal, že ona byla důvodem, proč tak spěchal. Okamžitě se k ní rozběhl. Vynadal jí, že utekla. Ona se na to jenom mile uculovala s tím, že s ním chtěla jít dnes do práce.
"No když už se mi tedy chceš omlouvat..... Vidím, že teď máš moc práce, tak to nechme, až budeš mít více času." nahodil jsem svůj sexy výraz, na který jsem vždycky dostal toho, koho jsem chtěl. Nejspíš jsem byl neodolatelný. Čekal jsem, jestli zabere i na něj. Chtěl jsem vědět, jak moc bych se měl snažit, abych jej dostal.
"Vím, co si o mě teď nejspíš myslíš..... Ale co když se třeba mýlíš? Pokud by si přece jen chtěl zjistit, zda-li jsem nebo nejsem, jako ostatní a toužím či ne jen po tom jednom, máš mé číslo a já mám svůj mobil u sebe." mile jsem se na něj usmál. Nechtěl jsem jej vyděsit a nevěřil moc jsem v to, že by se sám k tomu vytočit mé číslo odhodlal, ale doufal jsem, že se alespoň zamyslí nad tím, co jsem mu naznačil. Líbil se mi.... a to moc... Měl jsem víc než jen pocit, že on je ten, koho jsem potřeboval.
Odešel jsem. Vydal jsem se rovnou domů do svého bytu, který jsem si platil sám výdělkem z práce, kde mě zaměstnával můj otec. Že bych byl jen protekční spratek? Ne. Táta si mě hýčkal už odmala, ale nikdy jsem nic nedostal zadarmo. Chtěl si mě perfektně vycvičit, abych jednou mohl převzít firmu. Za svou práci jsem byl odměňován formou výplaty, ze které jsem si mohl dovolit žít sám, i když jsem se v lec čem musel uskromnit.
Ešte keď bol pri mne... som nahodil nechápaví výraz a potichu mi ušlo z úst malá, a chytlavá poznámka ,, Čo si o sebe myslí ? .. že je nejaký pán .. a ja u skočím na sladké rečičky ? pf" proste som neodolal .. Megi sa na nás len echápajúc prizerala, no po chvíli mi riekla ,, o-ní-chan ... nebuď taký heh .. čo dnes navaríš som hladná " povedala mi nežným hlasom ako to ona vedela .. neodolal som a niečo ma napadlo ... rozbehol som sa za tým mužom a ešte keď vychádzal z baru, som ho nežne chytil za ruku , a povedal " noooo ... já myslím že ako ospravedlnenie by stačila keby ste k nám prišli na večeru heh " povedal som hanblivo, až záchmurne .... pery som obohatil úsmevom, a líčka červenou farbou ... bol som oproti nemu zcela malí ... no to bolo asi v tej chvíli jedno
Když jsem vycházel ze dveří, chytil mě za ruku on. Zatrnulo ve mně. Otočil jsem se, když jsem ho uviděl, říkal jsem, že jsem v té hospodě snad musel usnout. Ještě před chvílí vypadal, že by nejraději námi vystavěl sto metrovou zeď a teď mě k nim zval na oběd? Krásně a mile se na mě usmál. Jeho úsměv hřál tak jako ještě ničí.
"To já bych se spíš měl omlouvat za svou troufalost..... Co kdybych tě pozval na ten oběd já? Vem sebou i svou sestřičku." navrhnul jsem. To já byl přece ten, kdo se měl snažit o to, abych si získal jeho přízeň. Doufal jsem, že bude souhlasit. Byl jsem docela nervózní, což se mi často nestávalo...tedy vlastně se mi to ještě nikdy nestalo. Nebyl jsem nikdy při balení kluků ani při zkouškách nervózní,. Má sebejistota všechny dostávala na kolena. Jenže tento klučina by se jen tak nenechal ošálit. Na to měl toho asi hodně za sebou.
Masahiro
Řekl ano. Byl jsem opravdu rád.... tak jak už dlouho ne. Že bych přeci jen měl u něj nějakou šanci? Samozřejmě, že jsem si nedělal žádné iluze. Nejspíše byl hodně opatrný, co se týká vztahů a nejspíše by mě jen tak nenechal se k němu přiblížit. Možná kývnul proto, aby si mě tak nějak otestoval, jestli vůbec stojím za řeč a hlavně jestli to s ním myslím vážně. A to jsem myslel, pokud by teda byl ochotný to se mnou zkusit.
"No tak mi řekni, kdy se vám to hodí, aby i tvá sestřička mohla jít s námi...." ne že bych na něj chtěl jít přes jeho sestru, které jsem se tak trochu zamlouval. Mile se na mě usmívala. A malé děti dokáží vycítit špatného člověka. Když jsem ji viděl, bylo mi jí líto a chtěl jsem, aby i o ni bylo řádně postaráno. Byla hodně závislá na svém bráškovi a to nejspíše proto, že o ni její matka nejevila moc zájem. Nechtěl jsem mít předsudky, ale přece jen sám moc dobře vím, jaké je to být ignorován vlastní matkou. Ani ta moje nebyla dobrým příkladem. S mým otcem nikdy nežila. Co jsem se dozvěděl, utekla od něj s jiným chlapem, když spolu chodili. Nevěděl o tom, že jsem se vůbec narodil. Až moje babička, máma mé matky mu promluvila do duše. Jak se opovážil odkopnout mladou ženu v jiném stavu, do kterého ji přivedl. Kdo ví co jí napovídala. Můj otec měl dobré srdce. Tušil, že by se o mě má matka nedokázala postarat a tak si pro mě přijel. Pro ni nebylo za těžko podepsat jakési papíry. Vzdala se mě a od svých čtyř let jsem ji nikdy neviděl. Moc si toho nepamatuji, ale prý mě velice zanedbávala. Občas jsem si na něco ze svého dětství vspoměl a nikdy to nebylo hezké...... Vzpomínky, co jsem měl se do mě zabodly jako ostrý nůž. Krom touhy po onom krásném mladíkovi jsem měl touhu pomoci jim oběma.... alespoň trochu. Člověk obětuje, co může a rád, když o druhého stojí.
Masahiro
Řekl ano. Byl jsem opravdu rád.... tak jak už dlouho ne. Že bych přeci jen měl u něj nějakou šanci? Samozřejmě, že jsem si nedělal žádné iluze. Nejspíše byl hodně opatrný, co se týká vztahů a nejspíše by mě jen tak nenechal se k němu přiblížit. Možná kývnul proto, aby si mě tak nějak otestoval, jestli vůbec stojím za řeč a hlavně jestli to s ním myslím vážně. A to jsem myslel, pokud by teda byl ochotný to se mnou zkusit.
"No tak mi řekni, kdy se vám to hodí, aby i tvá sestřička mohla jít s námi...." ne že bych na něj chtěl jít přes jeho sestru, které jsem se tak trochu zamlouval. Mile se na mě usmívala. A malé děti dokáží vycítit špatného člověka. Když jsem ji viděl, bylo mi jí líto a chtěl jsem, aby i o ni bylo řádně postaráno. Byla hodně závislá na svém bráškovi a to nejspíše proto, že o ni její matka nejevila moc zájem. Nechtěl jsem mít předsudky, ale přece jen sám moc dobře vím, jaké je to být ignorován vlastní matkou. Ani ta moje nebyla dobrým příkladem. S mým otcem nikdy nežila. Co jsem se dozvěděl, utekla od něj s jiným chlapem, když spolu chodili. Nevěděl o tom, že jsem se vůbec narodil. Až moje babička, máma mé matky mu promluvila do duše. Jak se opovážil odkopnout mladou ženu v jiném stavu, do kterého ji přivedl. Kdo ví co jí napovídala. Můj otec měl dobré srdce. Tušil, že by se o mě má matka nedokázala postarat a tak si pro mě přijel. Pro ni nebylo za těžko podepsat jakési papíry. Vzdala se mě a od svých čtyř let jsem ji nikdy neviděl. Moc si toho nepamatuji, ale prý mě velice zanedbávala. Občas jsem si na něco ze svého dětství vspoměl a nikdy to nebylo hezké...... Vzpomínky, co jsem měl se do mě zabodly jako ostrý nůž. Krom touhy po onom krásném mladíkovi jsem měl touhu pomoci jim oběma.... alespoň trochu. Člověk obětuje, co může a rád, když o druhého stojí.
"Já se těším též..." usmál jsem se na ně."Tady máte adresu..... Není to odsud daleko.Tak ve dvanáct odpoledne? A je něco speciálního, co byste si rádi dali k obědu?" optal jsem se. Vařeni mi šlo stejně tak jako učení a snad ještě lépe než flirtování s kluky. I když se našlo něco, co jsem třeba ještě nevařil, otevřít kuchařku nebylo problém. Cit na chutě jsem měl vytříbený, takže nic, co jsem uvařil, nikdy nemohlo chutnat špatně. Řekl jsem si, že půjdu ještě do nonstopu kousek odtud, kde nakoupím ingredience, abych pro ně stihl navařit.
Masahiro
"Tak dobrá. Budu vás očekávat. Zatím naschledanou." rozloučil jsem se s úsměvem. Mladík se spolu se svou sestřičkou vrátili zpátky do baru. Já šel ještě do obchodu. Cestou jsem se ještě stavil vybrat peníze, jelikož tam, kam jsem zamířit, nebrali kreditní karty. Byl to malý obchůdek, který patřil jedné starší velmi ochotné paní. Měla ve svém krámku, co jsem potřeboval. Když náhodou něco nebylo, byla ochotná to druhý den dodat. Při roznáškách jí pomáhal její vnuk, drobný asi patnáctiletý klučina, který si tak přivydělával. Sem tam zavítal i ke mně, když jsem něco na druhý den nutně potřeboval a den před tím to ještě nebylo na skladě. Dnes jsem ale jeho služby nepotřeboval. Měli všechno. Odcházel jsem se třemi plnými taškami surovin na zítřejší oběd. Bylo již pozdě. Když jsem došel po deseti minutách domů, naskládal jsem nákup do ledničky, vykoupal se a rovnou zaplul do své postele, abych byl ráno alespoň trošku svěží. V postýlce mi bylo docela smutno. Tak velká postel..... a já v ní musel spát sám. Ach jo. Byl bych raději s ním..... Možná se mi již má touha vyplní. Nešlo jen o sex. Zase tak zoufalý jsem nebyl. Toužil jsem po tom usínat v obětí milovaného člověka a pak se s ním společně probouzet, dělat mu snídani do postele... Při těch představách jsem usnul.
Masahiro
"Tak dobrá. Budu vás očekávat. Zatím naschledanou." rozloučil jsem se s úsměvem. Mladík se spolu se svou sestřičkou vrátili zpátky do baru. Já šel ještě do obchodu. Cestou jsem se ještě stavil vybrat peníze, jelikož tam, kam jsem zamířit, nebrali kreditní karty. Byl to malý obchůdek, který patřil jedné starší velmi ochotné paní. Měla ve svém krámku, co jsem potřeboval. Když náhodou něco nebylo, byla ochotná to druhý den dodat. Při roznáškách jí pomáhal její vnuk, drobný asi patnáctiletý klučina, který si tak přivydělával. Sem tam zavítal i ke mně, když jsem něco na druhý den nutně potřeboval a den před tím to ještě nebylo na skladě. Dnes jsem ale jeho služby nepotřeboval. Měli všechno. Odcházel jsem se třemi plnými taškami surovin na zítřejší oběd. Bylo již pozdě. Když jsem došel po deseti minutách domů, naskládal jsem nákup do ledničky, vykoupal se a rovnou zaplul do své postele, abych byl ráno alespoň trošku svěží. V postýlce mi bylo docela smutno. Tak velká postel..... a já v ní musel spát sám. Ach jo. Byl bych raději s ním..... Možná se mi již má touha vyplní. Nešlo jen o sex. Zase tak zoufalý jsem nebyl. Toužil jsem po tom usínat v obětí milovaného člověka a pak se s ním společně probouzet, dělat mu snídani do postele... Při těch představách jsem usnul.
Jídlo bylo přichystané, stůl prostřený. Čekal jsem na své hosty. Těšil jsem se jako malé dítě. Za minutu dvanáct se ozval zvonek. V rychlosti jsem se doupravoval a běžel ke dveřím přivítat svou zlatou rybku a jeho malou sestřičku. Musel jsem se uklidnit, abych nevypadal.... tak jak jsem vypadal. S radostí jsem otevřel dveře.
"Vítejte. Pojďte dál." přivítal jsem je. Jenže místo milého úsměvu, kterým mě obdaroval včera, jsem spatřil tvář plnou starostí. Chvěl se v náruči svírajíc svou malou sestřičku, která se k němu tiskla a na zádech měl batoh. Nejspíše se něco stalo.... Něco, o čem se lehce nemluví. Nemusel jsem být, kdo ví jak chytrý, abych to poznal. Nechtěl jsem předbíhat, dělat nějaké závěry. Nevěděl jsem, jestli byla správná chvíle se ptát, když jsme stáli jen tak mezi dveřmi. Vyzval jsem jej, ať vejde. Pčichystal jsem mu přezůvky a po té, co si odložil jsem jej zavedl rovnou do kuchyně. Byli zaskočeni tím, jak byl můj byt veliký. Kuchyň jsem měl oddělenou. Obývák a jídelna byly spojené v jednu velkou místnost, kterou prosvětlovala velká okna spolu s dveřmi vedoucími na můj neskromný balkon. Ani koupelna byla nejmenší a spal jsem v druhém patře, na které se člověk nejdříve musel vyšplhat po schodech. Jelikož tyto byty byly pro nejméně čtyřčlenou rodinu, ukrýval ještě jednu místnost, která měla sloužit jako dětský pokojík. Ale co já s takovou místností, když bydlím sám? No a k tomu jsem měl ještě velkou šatnu tak vybavenou, že by mi ji mohl lec kdo závidět. Maličké se můj byt očividně zalíbil a jako každé malé dítě měla nutkání vše prozkoumat a prolézt. Bráška se ji snažil zastavit, ale já jej uklidňoval, že mi to vůbec nevadí. Rozbít neměla v podstatě co. Podlaha byla čistá, že se z ní dalo jíst. Zaujalo ji pár dřevěných sošek, které jsem měl na skříňce vedle televize. Nechtěla jít ani ke stolu. Tak jsem ji přemluvil s tím, že až se nají, může si s těmi figurkami pohrát. S čímž nadšeně souhlasila. Oba tedy usedli ke stolu a já jim naservíroval jídlo. Nejprve jsem jim nabídl polévku, do které se s chutí pustili. Museli být vyhladovělý. Já z těch všech výparů z kuchyně ani moc hlad neměl, tak jsem je s úsměvem sledoval, jak jim chutná. Měl jsem z toho takovou radost. Ale stále jsem si o ně dělaly starosti. Řekl jsem si, že až dojíme a malá si bude hrát, zeptám se jej, co se stalo a doufal, že se se mnou o své starosti podělí.

Toshiro

Bol som už v práci ako vždy som nezáživne vošiel do miestnosti zvaním bar kde sa ludia opíjali do nemoty a ja som potom musel znášať ích výstrelky. Zo mňa no bol som dosť odolný voči taký idiotom ako sú oni. Išiel som zaujato za bar a dával si zásteru ktorú som zaväzoval zásteru. Keď som to urobil pozrel som sa na bar, kde som videl ruku nejakého chlapa. Išiel som so zvädavími očkámi vyšie a uvidel som celkom slušne vyzerajúcéh chalana ktorý sa mi páčil. No nedal som to na javo, len som slušne zdvihol kútik z pier hore na pousmiate a umýval som poháre na ktoré som sa díval no škúliť som škúlil na toho pána

Masahiro

Toshiro

Cítil som sa divno, tak ako keď si ma za každým obzerá ďalší chlapek. Snaha ignorovať to bola marná. A zaprieť to že sa mi páčilo, že práve on po mne pokukuje smiešna. Moja nenápadnosť sa rovnala nule keď som sa na neho pozrel pri čom som musel dať tú námahu a potočiť hlavu smerom k nemu. Líčka mi nabrali na kráse kvetov stromu menom sakuri ktorá bola obľúbena v našom kraji.

Masahiro

Tak krásný.... a velice roztomilý, jak po mně pokukoval. Nejspíše jsem jej i já zaujal. Byl jsem zvědav, jestli se odváží ke mně přijít blíže. Neodvážil se. Ale já dokázal být velice trpělivý. Propaloval jsem jej pohledem, ať se hnul kamkoliv. Nejspíš to cítil.... A možná mu to nebylo nejpříjemnější. Naznačoval jsem mu tak víc než dobře, že mi není lhostejný. Že bych si od toho sliboval něco víc? Ne že bych si to nepřál, ale věděl jsem, že na lovení pěkných rybek musí být rybář obrněný opravdu velikou trpělivostí, se kterou jsem se narodil. On byl jedna z těch, které se nechytaly tím nejlehčím způsobem, rybka zlatá, která byla schopna splnit má přání.

Toshiro

Ako som mal k nemu notečenú hlavu , moje ústa sa rozjasnili, a venovali mu úsmev. Ani som nemal dôvod, ani som ho nehľadal, prostema priťahoval . Čím to je ? .... Možno jeho zvodními očami, ktoré si prezerali telo neskuseného mladíka . No naraz do baru vtrhol doslova vtrhol môj kamarát Toma, ktorý mi strážil sestričku, keď som bol v práci. Udychaný a unavený, mi cez celý bar riekol ,, Toshiro ! Tvoja sestra ! ... Znova ušla !" . V tej chvíli sa mi úsmev z pier vytratil, tak ako kvapka vody v púšti... Úsmev vystriedal utrapený pohľad na kamaráta, ku ktorému som sa ladne otočil, tak aby som mu videl do tváre ... Ten pohyb bol preto, lebo rád tancujem. Dokonca chodím i na hodiny tanca, na jednej vysokej škole ... Pozrel som sa na hostí trocha zahanbeno a ponižene . No čo som mohol v tej chvíli robiť, len som si začal reflexívne rozviazovať zasteru, ktorá mi obímala pás tela .

Masahiro

Do baru z ničeho nic vtrhl jeden mladík. Dělal takový povyk, že úsměv mé zlaté rybky z tváře zmizel. Ten bídák! Co si to dovoluje? Na to si začal rozvazovat zástěru. Nejspíše hodlal odejít, což se mi ale vůbec nelíbilo. Tak krásná zlatá rybka a ona mi chce uplavat? To ne! A pak mě něco napadlo. Vytáhl jsem si notes, načmáral propiskou do něj načmáral své číslo a list vytrhl. Když se okolo mě mihnul, chytil jem jej za rukáv. Nejdřív se na mě udiveně podíval, pak mi vynadal, ať nezdržuje, že spěchá a běžel ke dveřím. Na to se okolo mě cosi ochomítlo, prolezlo mi kolem nohou. Měl jsem pocit, že je to snad čísi pes. Když v tom to cosi vylezlo, mile se usmálo a volalo směrem k má zlaté rybce.

Toshiro

Chutil som Megi za ruku, a dodal.,, Megi ... To to nemôžeš ... Nemôžeš tu byť " odsekol som kludnim tónom. Megi sklopila zrak a objala mi nohy. Pousmial som sa na ňu utrapene , keďže toto nie je prvý krát čo ušla . Pozrel som sa na záhadného muža, pri čom som sa na neho lahodne pousmial so slovami " prepáčte " povedal som zahanbeno.

Masahiro

"Ale to nic." usmál jsem se. Jak rád bych jej k sobě přivinul, objal ho. Viděl jsem v jeho tváři starosti a trápení. Zřejmě to neměl v životě jednoduché. Jeho malá sestřička na něj byla očividně velice fixovaná. Tak mě napadlo... Kde má to děvčátko vůbec maminku? Možná to byl také jeden z důvodu jeho trápení.

Toshiro

Ironicky som sa pousmial , a riekol " Viete ... ja na nič také čas nemám" snažil som sa byť milí, no aj vám by to už liezlo na nervy keby vás skoro každý deň niekto nabaloval, tak som mu dal jasno najavo že nemám záujem, a len predsa som nechcel skončiť ako moja matka, ktorá kto vie s kým zasa súloží ... zašiel som s malou za bar, posadil ju na stoličku ktorú sme tam mali... Aj keď musím uznať že sa mi v skutku ten pán páčil, nie že by mi to nelichotilo, ale vedel som že mu ide iba o to, aby mi rozťiahol nohy, a potom nechal ... nie som predsa žiadna hračka ...

Toma sa upokojil, a keĎ videl, že si ju tam nechám, pokojne odišiel .

Masahiro

Pak mi došlo, že takhle to s ním nepůjde. Byl jiný, než všichni ostatní, co jsem kdy měl. Když jsem se nad tím zamyslel, připadalo mi, že tohle lovení kluků se stalo mým koníčkem. Nebylo to tak, že bych se s každým z nich vyspal a pak je odkopl. Měl jsem vždycky smůlu. Lovit mě je bavilo, to ano. Ale byl jsem ochotný dát každému z nich víc než jen jednu noc. Já to ale nevzdával. Toužil jsem po někom, kdo by to se mnou mohl myslet vážně. Musel jsem hledat a hledal.... a nejspíš i našel. Jen jsem musel najít způsob, jak se mu dostat trochu blíž. Položil jsem peníze na stůl, oblékl se s tím, že už půjdu. Zastavil jsem se u onoho chlapce.

Toshiro

Masahiro

Toshiro

".No pôjdem rád ... ale sestra neviem heh podľa toho kedy" riekol som bojazlivým tonom, no s veľmi nesmelím úsmevom som sa na neho díval ... Nerobil som z toho nejakú vedu ... Je to len priateľský obed, nič viac , nič menej ... no po chvíi som si uvedomil, že ho držím za ruku, hneď som na to som ho pustil, a urobil dva menšie kroky dozadu . Ano mal som z toho všetkého zmiešaný pocit ... No niečo silné, ma lákalo ... Niečo v ňom bolo, niečo čo som v tých ostatných mužoch nevidel, a ani nenašiel . Môj pohľad na neho sa chcel zmeniť, no moje druhé ja to tvrdohlave, vravelo drž sa od neho čo najďalej . Lenže pokušenie spoznať ho lepšie bolo silnejšie, ako všetko ostatné . Musel som, aj som to urobil, nazrel som mu hlboko do očí , i cez tých pár krokov vzad, som len predsa i já túžil po mužnom objatí, lásky plných dotykoch, cítiť na svojích perách jeho ... Ale len predsa so si povedal že ho nechám ešte čakať, a tým si ozrejmiť či má o mňa až taký záujem.

Toshiro

" No tak ... aj zajtra na obed ... ak vám to teda vyhovuje" riekol som milím tonom, až do tej doby keď sa mi znova ségra vrhla okolo nôh. Pozrel som sa na ňu nechápavo. Bola slušne oblečená, i učesaná staral som sa o ňu v podstate ako o vlastné dieťa, učil ju slušnému správaniu. A už keď som videl, že Megi sa ten pán páči, vedel som že to s námi asi myslí v dobrom zmysle. Ba i dokonca som cítil že ho niečo ťaží, a možno máme i niečo spoločné. Ale nebudem predbiehať ,, Megi zajtra pôjdeme na návštevu k tomuto pánovi ... tešíš sa ?" opýtal som sa milo dívajúc sa na ňu . Jej reakcia bol doširoka úsmev, a prikývnutie.. Já som sa len nežne na ňu pousmial. No potom som sa pozrel na muža, s tým že som mu venoval jeden z mojích špecialných úsmevov, ktoré som len tak niekomu nevenoval .

Masahiro

Toshiro

" No to je jedno ... čo ťa napadne nie sme vybieraví," povedal som nežne a už som videl, že ma šéf znáňa. Pousmial som sa na neho a dodal " prídeme ... prekvapte nás a navarte čo chcete" ako som dopovedal kráčal som s malou ruka v ruke , znova za bar . Tešil som sa na neho, že ho znova uvidím, bože ja len dúfam že to ostane len pri včeri, a nie pri jeho lôžku .

Toshiro

dorazil som domov, to že otec je doma som zistil už pri vstupe dom. Ako vždy kričal na mamu, nadával jej, a dokonca i mlátil, nraz som si to odniesol já, i za mamu sestru . A inak tomu nebolo i túto noc. Otec bol silný alkoholik, keď som uložil sestru. dal som jej samozrejme slúchatka, by nemusela a hlavne aby nepočula moje výkriky bolesti a utrpení . Zišiel som dole aby som si objasnil situáciu, v ktoréj sa budem nachádzať. Nič sa nezmenilo, bránenie mami na vyšli na tri silné facky, a dva údery päsťou do môjho bruška. Aj keď mama robila šlapku, stále som ju mal rád, robila ju preto aby nás apoň trocha uživila, no to čo zarobila otec prepil, prefajčil, a použil na hazard. Žili sme v podstate len z toho, čo som v bare zarobil. Bola to veľká bieda. No po čase som si na to zvikol, a bral tie facky.. nadávky...ako samozrejmosť . Môj deň skončil ta, že som si z mrazničky vybral zmrazené kosti prikladajúc ich na rany. Ba som to videl i tak že na ten zajtrajší obed sa nebudem môcť dostaviť. Mal som svojho otca plné zuby. Proste som zbalil veci sebe i malej, mama sa obetovala a ostala tam z otcom, já som zobral sestričku na ruky pobral našu batožinu, a kráčal som .. to sa budete diviť k bytu toho pána ktorý mi tak milo lichotil . Samozrejme že mi to bolo trápne, zazvoniť mu a opýtať sa či by som u neho nemohol prespať . No ja som vážne nemal inú možnosť . Ťažko som položil prst na zvonček pod jeho menom a zazvonil mu ...

Masahiro